Ex-dobrovolníci z ČR

Jana Horčičková

01/09/2012 - 31/08/2013
Fürstenwalde (Německo)

O mně:

Jmenuji se Jana a je mi 19 let. Vystudovala jsem zdravotní lyceum v Turnově. Bydlím v malé vesničce Valdicích v srdci Českého Ráje. Dívám se na svět pozitivně a vždy s úsměvem. Jsem společenská a komunikativní. Ráda se učím cizí jazyky a poznávám cizí kultury. Proto jsem se rozhodla vycestovat přes EDS, protože je to jedinečná a úžasná příležitost, jak se seznámit s cizí kulturou, poznat nové lidi a získat mnoho zkušeností.

Hobby:

Ve svém volném čase pěstuji cyklistiku. Sedátko kola a kochání se přírodou mě vždy uvolní a odpočinu si. Má hostitelská organizace je velice přívětivá a zapůjčí mi na rok vlastní kolo Smile Mám ráda učení se cizích jazyků, poslouchání hudby, společnost, cestování a nepohrdnu ani zajímavou knížkou či posezení s přáteli.

Projekt:

1. září odjíždím do Fürstenwalde v Německu na 12 měsíců. Je to poměrně větší městečko nedaleko Berlína. V mém projektu se budu podílet na vytváření volnočasových aktivit pro děti v místní družině. Do Německa mě vždy něco „táhlo“, proto jsem si svůj projekt vybírala podle země.

Dopis od Jany po 4 měsících strávených v Německu

Nevíte, jaké zážitky nebo zkušenosti by vám mohla přinést EDSka nebo Evropská dobrovolná služba? Přečtěte si, jak uplynulé 4 měsíce hodnotí naše dobrovolnice Jana, která působí v Německu.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

posílám Vám mnoho srdečných pozdravů z Německa, kde díky svému EVS projektu bydlím 4 měsíce. Jestli máte chuť a chvilku času, chtěla bych s Vámi sdílet moje dojmy, zážitky a zkušenosti, které mě za tu dobu potkaly.

Když jsem 1. září dorazila do Fürstenwalde, nevěděla jsem pořádně, co na mě čeká. Přijela jsem do malebného městečka nedaleko Berlína, které je obklopeno parky a lesy. Původně jsem bydlela s dvěma dobrovolnicemi z Ukrajiny. Jelikož jsou obě ze stejné země, musela se jedna odstěhovat do vedlejšího bytu, aby nemluvily tolik svým mateřským jazykem. Na druhou stranu jsem zlepšila svou ruštinu a ukrajinštinu Laughing Teď bydlím s Ukrajinkou Darinou a Turkou Meysou. Začátky byly velmi zajímavé a zábavné. Přesto, že mám dobré znalosti němčiny, komunikace občas vázla a tak nám nezbyla jiná možnost než se dorozumívat rukama, nohama a trocha angličtiny se také hodila. První týden jsme podnikaly neustále výlety na kole, abychom poznaly naše město. Jedna ze spolubydlících Darina začala se svým projektem o měsíc dříve, takže nám ukázala zhruba, co se kde v městě nachází. To nám samozřejmě s mojí druhou kolegyní nestačilo a tak jsme projížděly městem křížem krážem a pustily se i do okolí, kde jsme kolikrát zabloudily, až jsme musely volat naší mentorce. S holkami jsme si padly náramně do oka a do teď si velmi rozumíme a dokonce už ani v naší konverzaci nepotřebujeme tolik neverbální grimasy.

Po dvou týdnech v Německu jsem odjela do Weimaru na téměř dvoutýdenní seminář. Potkala jsem zde nové dobrovolníky z různých projektů a různých koutů světa. Seminář byl doprovázen zajímavými hrami, úkoly, výlety a dokonce jsme stihli i Oktoberfest v Jeně. České pivo je ale stejně pořád jednička. Vše bylo moc fajn a tak bylo loučení těžké. Za ty dva týdny jsme se dobře poznali a spřátelili, což bylo pro každého z nás to nejlepší, co jsme si mohli ze semináře odvést. Když člověk odcestuje do ciziny, je těžké navázat nové kontakty a získat nové přátelé. Vůbec u němců, kteří jsou dost uzavření. Jelikož se připravuji na zkoušky z němčiny, abych zde mohla studovat, navštěvuji noční jazykové kurzy, kde jsem potkala nové známosti. Bydlím v Německu, ale mám převážně známé z Itálie, Španělska, Ruska, Ukrajiny, Etiopie, Kolumbie… možná bych tu vyjmenovala všechny země Evropy a ještě několik málo z Ameriky. A kde jsou ti němci?! Laughing No přece v mé práci. V září to byl pro mě pekelný hlavolam zapamatovat si všechny děti jménem. V družině máme celkem 87 dětí a téměř každé dítě je blonďaté a světlooké, takže si to dokážete představit. A když už jsem se náhodou trefila do jména tak se mi otočily 3 děti na jednou, protože se ta jména často opakují. Kolem mě pobíhá samá Leonie, Laura, Lara, Lilly u kluků je oblíbené jméno Max a Paul. Teď už mi to takový problém nedělá, ale přesto si stále některé děti pletu.

I když moje smlouva o aktivitě byla velmi dobře sepsaná (na rozdíl od mé spolubydlící Meyse, která má problémy hned od počátku projektu), realita byla jiná. Pracuji s dětmi, které mají psychosociální poruchy (děti bité, šikanované, agresivní, hyperaktivní). Některé mají zvláštní nemoci, o kterých jsem slyšela poprvé v životě. Dopoledne vypomáhám ve 4. třídě, což je jedna z nejhorších tříd, tudíž učitelka potřebovala výpomoc. Máme tu hocha, co se chová jako zvíře a má i takové jednání a postoje, neboť vyrůstal se zvířaty. Asi před měsícem ošklivě napadl jednoho kluka. Začal ho drápat, tlouci, kousat a vydával při tom zvuky jako zvíře. Ani já jsem nevyvázla bez šrámu a přišla jsem domů s podrápanou rukou do krve. V této třídě je i jeden nadprůměrně inteligentní hoch, který je ale velmi agresivní, protože ho učení nudí a unavuje a tak si vylévá zlost na ostatních. Odpoledne do družiny dochází i děti z „normální“ školy a mezi nimi se nachází ještě 4 nadprůměrně inteligentní děti. Rozhodla jsem se, že by nebylo špatné je nějak podpořit a tak s nimi vedu malé AG, kde hrajeme logické, inteligentní hry a řešíme různé rébusy. Děti to moc baví a i tento agresivní hoch je do toho naprosto zapálen. Díky tomu jsme si našli i společnou cestu k sobě, takže si mě celkem oblíbil a na rozdíl od ostatních vychovatelů a praktikantů ke mně není tak drzý, agresivní a nedovolí si mě uhodit. Za to jsem velmi vděčná, získat autoritu u těchto dětí není vůbec jednoduché a některé si ze mě tak jako tak nic nedělají. Po obědě vypomáhám v první/druhé třídě dělat úkoly. Ve třídě je pouze 7 dětí, ale přesto dají zabrat. Každé úterý nabízím dětem zájmovou činnost první pomoci, nečekala jsem, že je to tak zaujme. Mám čím dál více zájemců a je těžké je pak zkrotit. Moje vedoucí mi vždy vyjde vstříc, takže mě zásobovala hromadou obvazů, náplastí, modelů kostí, stetoskopů a po novém roce budeme pitvat srdce. Děti už se moc moc těší a já už jsem teď zvědavá, koho budu sbírat ze země, až uvidí krev. Před Vánoci jsme úspěšně zvládli Vánoční slavnost, kde děti zahrály divadlo o Sněhurce, vařily punč a pekly vafle. Dokonce přišel i Weihnachtsmann, který rozdával malé dárečky, a všechny naše děti slíbily, že budou hodné. Samozřejmě hned druhý den to porušily.

Jak už jsem zmínila, chtěla bych v Německu studovat a tak se připravuji na zkoušky z němčiny, abych se mohla ucházet o místo na univerzitě. Hned po práci jezdím do Berlína do jazykovky a přicházím domů v 11 večer. Je to trochu náročné, ale zatím jsem nervy neztratila a baví mě to. Co se týče jazykového kurzu, který nám hradí EU z projektu EVS, nebyl zrovna podle mých představ. Ani mé spolubydlící nebyly spokojeny, neboť jsme měly učitelku z Kazachstánu a předpokládala, že nemluvíme ani trochu německy. Celý náš kurz se odvíjel na tom jak pojmenovat barvy, dokázat se představit a zeptat se na cestu. Ke konci kurzu už se to trochu zlepšilo a dostávaly jsme i složitější úkoly. Nejlepší jazykovkou je ale stejně mluvení s rodilými mluvčími. Našla jsem i partnerku pro jazykový tandem, která studovala v Praze a chtěla by oživit češtinu.

Náš jazykový kurz byl jediné mínus mého projektu jinak si nemohu stěžovat. Získala jsem spoustu zkušeností a znalostí v oboru, ve kterém jsem nikdy nepracovala, neboť jsem studovala zdravotní lyceum. Jeden vychovatel se mě ptal, zda bych u nich nechtěla zůstat. Velmi se mi líbilo a zaujalo, že mi to nabídl. Vím, že to není práce pro mě. Roční praktikum se dá přežít, ale nedokážu si představit, že bych tam měla pracovat déle, ve zdraví bych asi nevyvázla:D Svou práci ale miluji a ze všech dobrovolníků mám nejhorší ale zároveň ten nejúžasnější projekt. Ostatní voluntýři pracují sice také s dětmi, ale ve školkách nebo v družině s klidnými dětmi. Sami mi říkají, že je to trochu nudné. Já se rozhodně nenudím a každý den na mě čeká nějaký adrenalinový zážitek. Místo abych se učila na zkoušky tak ležím v knížkách psychologie a snažím se „těm“ dětem porozumět, nebo se učím jak vycházet v určitých situacích a jaké stanovisko zaujmout. Napsaných pár řádků nevylíčí to, co mám skutečně na srdci. Člověk to potřebuje zažít, aby to mohl pochopit. Také bych každému přála prožít vánoční trhy v Německu, je to něco nádherného. Každý advent jsem se svoji spolubydlící Darinou jezdila o Berlína, popíjely jsme svařák, navštívily různé atrakce, bruslily pod Fernsehturm a ochutnaly vánoční německé cukroví. I přesto, že mi teklo do bot, maximálně jsme si to užily. Na Vánoce jsem zavítala do své rodné země, abych navštívila rodinu a přátelé. Troufám si říci, že to byly nejlepší Vánoce, neboť jsem svou rodinu a přátelé dlouho neviděla a měli jsme si toho tolik co říct. Silvestra chci už ale strávit v Berlíně, se svoji novou multikulti rodinou. Smile

Vycestovat s EVS byla nejlepší volba, kterou jsem kdy udělala. Poznala jsem nové lidi z různých zemí, nové kultury a zlepšila jazyk. Tento rok uzavírám s úsměvem na tváři a věřím, že i ten následující začne dobře. Za nic na světě bych neměnila! Jestli i vám se naskytne nějaká podobná příležitost, neváhejte a chopte se jí! Smile Kdybyste byl někdo více zvědavý, jak to tu probíhá nebo jak krotím děti, určitě mě kontaktujte, budu se těšit. Můj e-mail je JH93 zavináč seznam.cz popř. mám i Facebook ;)

Mit freundlichen Grüßen Jana

Heilpädagogischer Hort an der Erich Kästner-Schule

Seminář Weimar

                                       Se Zeycan a Darinou                                                        Město Goetha

Celá skupina

Berlin

S kamarádkou z Čech

                  Fernsehturm                                                                                   Brandenburská brána

Fürstenwalde

                                      Můj pokoj                                              Nedělní snídaně                                Obývák

Jaké jsou dojmy Jany po prvních dvou měsících v Německu

Jana už je dva měsíce jako dobrovolník v rámci Evropské dobrovolné služby v Německu, kde pracuje s hyperaktivními dětmi. Přečtěte si, jak své dvouměsíční dojmy ze svého pobytu shrnula.

Kdo by to byl řekl, že už jsem v Německu skoro dva měsíce? A ta lepší zpráva je, že jsem naprosto spokojená a nadšená.

Projekt, kde pracuji je moc dobrý. Někdy ale chodím opravdu unavená domů, protože hyperaktivní děti jsou hyperaktivní děti. Dneska jsem vedla dokonce už první třídu sama. Po obědě se vždycky scházíme a děláme společně úkoly. Za malé úplatky někdy i děti uposlechnou a je s nima řeč Laughing Už jsem se "zaběhla" do denní rutiny ve škole a je to moc fajn.

3 týdny máme novou spolubydlící z Turecka, která nemluví moc německy, ale vždycky se domluvíme pomocí rukou nohou. Už jsem si našla i pár přátel, překvapujicí je že převažují cizinci (italové, španělé, rusky ... ) než němci.

Jinak tu máme pořád krásné počasí o víkendu bylo tak nádherně, že se mi nechtělo ani věřit, že už nastal podzim. Berlín už se krásně zabarvuje do pestrých barev. Teď zrovna probíhá Festival od lights, kdy všechny nejznámější památky jsou různě osvětleny. Je to skvostná podívaná Smile

Jana

Pavla Juskovičová

04/10/2012 - 30/06/2013
Murcia (Španělsko)

O mně:

Jmenuji se Pavla a je mi 29 let. Poslední 3 roky jsem pracovala v Olomouci, předtím jsem studovala sociologii a německou filologii na UP v Olomouci. Ráda potkávám nové lidi a poznávám nová místa. Díky kamarádce jsem se dozvěděla o programu EDS a ihned se rozhodla do toho jít. Program EDS je jedinečná příležitost jak získat nové zkušenosti a poznat jinou zemi.

Hobby:

Ráda cestuji, jezdím na kole nebo na inlinech. Poslední rok jsem se ve svém volné čase věnovala především tanci flamenca a výrobě šperků. Ráda jezdím na filmové, divadelní a hudební festivaly.

Projekt:

Od 4. října bydlím v Murcii, kde se účastním projektu, který je zaměřen na propagaci programu EDS a dále pak kontaktování zahraničních organizací, které mají zájem se zúčastnit výměny dobrovolníků. Svoji EDS jsem vybírala podle země, až pak podle témat. Španělsko mě přitahuje díky své kultuře a lidem. Murcia je hlavním městem stejně zvané provincie Murcia na jihovýchodě Španělska. Velikostí by se dalo přirovnat k Brnu, ale na rozdíl od něj je tu neustále modré nebe. Smile

V rámci projektu spolupracujeme na organizování výměny mládeže, EVS nebo projektu Leonardo, tzn. každý den od 9-14 hod. jsme v kanceláři. Dále máme odpolední aktivity, které se týkají výuky jazyků. Všichni dobrovolníci jsou zapojeni do aktivit jazykového klubu (Club de Idiomas), což jsou hodiny konverzace v Aj pro děti a také pro dospělé. Aktivity probíhají v mládežnických centrech ve měste Murcii a v okolí. Dále pak jazykový klub organizuje tandemy AJ-ŠJ nebo NJ-ŠJ. Výuka jazyků mě baví, ale úroveň znalosti cizích jazyků je tu dost nízká, tak si myslím, že je to pro zdejší lidi velká příležitost jak se trochu zdokonalit.

Na jaře bude kampaň pro přípravu výměn mládeže, které budou probíhat v průběhu léta. Projekt bych doporučila. Rozhodně je zajímavý a zahrnuje rozmanité aktivity. Pokud by o něj někdo měl zájem, je třeba oslovit tuto organizaci nejpozději do začátku ledna a hlavně vzít si pak sebou hlavně letní oblečení Smile